Mentálně postižené dítě nebo potrat?

11. května 2013 v 17:49 | Gabriella |  Kecy v kleci
Jsem na nervy ze školy! Ze zkoušek, z bakalářky a ze ztracenýho indexu. Asi mě brzo trefí. Mám bakalářku Jak jsou zdravotně postižené děti vnímáni svým okolím. Konkrétně to mám zaměřený na mentální postižení.


O praxi:
Byla jsem na praxi ve škole pro mentálně postižené děti a utvrdilo mě to v tom, že tohle rozhodně nebude nikdy práce pro mě. Nemám na to nervy a ani cíťění. Byla jsem na dvou místech. První část praxe jsem strávila u středně až těžce mentálně postižených dětí vě věku od 8-22 let a tu druhou ve "zvláštní" v 8. třídě - abycht o shrnula - podle mého děcka, které vyhodili ze základek a tak skončily tady.

Prvná část praxe pro mě byla hodně psychicky náročná. Bylo mi těch dětí hrozně líto a navíc vidíte, že i přes veškerou snahu učitelek, je to marná práce. Pokroky jsou nulové a když už, tak minimální. Chvíli jsem měla na starosti malého chlapečka, který měl problém s motorikou, vyjadřováním, zapomínal a spoustu dalších věcí. Sice bylo náročný milionkrát za sebou opakovat pořád to samé a on to stejně udělal vždycky naopak, ale i tak to považuju za nejlepší část praxe. Poté jsme chvíli strávila s malým chlapečkem, který byl autista. Ten ve mě vypěstoval to, že se autistů bojím, nevím jak to říct, ale prostě kdykoliv uslyším jak někdo říká jeho jméno úplně se mi rozbuší srdcea zpanikařím.

Druhá část praxe byla ve "zvláštní" škole. Znáte takový ty kecy: Seš úplně blbá a patříš na zvláštní.
Osobně bych tohle už nikdy nechtěla zažít. Většina těch dětí jsou tam vyloženě nevychování spratci, co tam jsou proto, že je vyhodili z normálních základek, kvůli tomu že chodili za školu nebo se neuměli chovat. Polovinu z nich tvoří cikáni.
Funguje to tam tak, že děcka mají 6 vyučovacích hodin a většinou 3 hodiny z toho stráví na internetu na Facebooku. Tomu se říká výchovná metoda. Jsou drzí a sprostí a nedělá jim problém poslat učitelku doprdele. A tam ji za to skoro i poděkuje. A takhle to tam funguje. Většina z nich roste pro kriminál a nikdo tam s tím nic neudělá, protože dětí je málo a oni je potřebujou. Co na to, že většina učitelek je zralá na psychiatrii.

Tož moje pocity z praxe. Teď zpátky k tomu o čem jsem chtěla mluvit.


Otázky pro vás:

1. Kdyby jste v průběhu těhotenství zjistili, že je velké riziko, že by vaše dítě bylo mentálně postižené šli by jste na potrat, nebo vám to přijde sobecké?

2. Myslíte si že je lepší dát osobu s mentálním postižením do ústavu, nebo si ji nechat doma a starat se o ni?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. května 2013 v 18:06 | Reagovat

No já mám ohledně těch otázek jasno. Potrat!
Pokud má ta rodina dost peněz na to, aby jeden z rodičů mohl být neustále doma, opečovávat dítě, obstarávat mu drahé pomůcky a péči a ještě na to mají nervy, prosím, ať si ho nechají. Ale já bych to nikdy neudělala. Jednak proto, že budu právník a nemohla bych pečovat o dítě, co potřebuje neustálou pozornost, a jednak proto, že bych ani nechtěla. Asi bych se nesmířila s tím, že všechny kolem jsou normální a zrovna to moje ne.

A s tím ústavem...to je vlastně totéž, co odpověď na tu první. Pokud má rodina na to nechat si dítě doma, ať si ho nechá. Určitě to pro něj není špatné, pokud ví, jak se o něj starat. Ale pokud to neví a najdou opravdu dobrý ústav, je to lepší.

2 Guizmo Guizmo | E-mail | Web | 11. května 2013 v 18:15 | Reagovat

I když jsem na humanitním oboru co se tímhle docela dost zaobírá, neuměla bych na to odpovědět.
Záleží na tom jak se rozhodnou rodiče, protože u první otázky není ani jedna z možností jednoduchá.

3 Zita Zita | 11. května 2013 v 18:29 | Reagovat

Já vím, že bych to nezvládala. Fyzicky a ani psychicky. Bude to znít vážně sobecky, ale já bych se ani nechtěla celý život o něj starat. Bála bych se, co s ním bude až umřu.

4 nesnasimlidi nesnasimlidi | Web | 11. května 2013 v 18:47 | Reagovat

1) Asi bych šla na potrat. Samozřejmě, že by záleželo na míře postižení. Představa neustálého celoživotního zápřahu mě děsí jen o něco málo méně, než to, co by se s dítětem stalo po mé smrti.

2) Záleží na tom, jak postižené by dítě bylo. Pokud by bylo okolí nebezpečné, pak bych ho nejspíš do ústavní péče dala...

Teď se mi to mluví, ale nejspíš bych se zhroutila, kdybych o nečem takovým měla rozhodovat...

Btw: Jak se vlastně projevuje autismus? Něco málo jsem o tom četla, ale nikdy jsem to "naživo" nezažila a nějak si to nedovedu představit.

5 Lenin Lenin | Web | 11. května 2013 v 19:02 | Reagovat

Kdybych věděla, že dítě bude postižené v raném těhotenství, šla bych na potrat. Aspoň si to teda takhle myslím a vždy odpovídám jednoznačně, ale kdo ví, jak člověk reaguje, když už v sobě toho človíčka nosí.

A co se druhé otázky týče, střídala bych to. Mámin bratranec má postiženého syna. Má 39 let, mentálně je tříletej. S tetou to řeší tak, že ho mají 14 dní doma a 14 dní je v ústavní péči. Myslím, že to je fajn, protože mají prostor i pro svůj osobní život, ale zároveň věnují synovi i dost času. Mají ho rádi a i když je péče o něj náročná, teta se nikdy nezmínila, že by ho nejradši neměla.

6 Michelle Michelle | Web | 11. května 2013 v 19:03 | Reagovat

Myslím si, že tvoje otázky nedokážu zodpovědět podle pravdy, protože nikdo nemůže říct, co by udělal, pokud to nezažil. Nevím, jestli bych šla na potrat. Hodně by záleželo na charakteru postižení. Pokud by to pro to dítě i pro rodiče bylo trápení, tak asi jo, pokud by to dítě ale dokázalo žít spokojený život, ač třeba ve vlastním světě, tak fakt nevím, co bych udělala. Nemám páru, jestli bych na to měla, psychicky, starat se o takové dítě. A druhá otázka... je taky hodně diskutabilní. Kdyby náš malý byl v ústavu a maminka by se o něj nestarala sama, tak by se ani ve snu nedostal tak daleko, jak je, udělali by z něj tak možná mrzáka a odepsali ho hned po narození, takže by mu to jen uškodilo. Kdyby to ale bylo postižení, které se doma bez odporného dohledu prostě zvládat nedá, tak bych ho samozřejmě dala tam, kde mu můžou pomoct.

7 metztli metztli | E-mail | Web | 11. května 2013 v 19:03 | Reagovat

Rozhodně bych šla na potrat. Mamka pracuje jako sociální asistentka, já se věnovala dobrovolnictví... ne, vím, že na tohle bych neměla. Ani psychicky, ani jinak. Takže potrat.
Co se druhé otázky týče, jsem pro stacionáře. Děcka jsou mezi svými, mají tam různé aktivity. Ale tady samozřejmě záleží na stupni postižení. S lehkou mentální retardací se to dá snad zvládnout. Navíc jsou tu od státu příspěvky, takže většinou to dopadá i tak, že příspěvek na dítě slouží jako plat jednoho z rodičů, který se dítěti věnuje. Čili, je to na rodičích, pokud zvládají, okej. Pokud ne, ústav.

8 Veronika Veronika | E-mail | Web | 11. května 2013 v 19:14 | Reagovat

Já myslím, že je to hodně těžké posuzovat, když jsme to nezažili a že určitě záleží na citech a jakémsi poutu ale i přesto jsou mé názory takové:
1. Kdybych v průběhu těhotenství zjistila, že by mé dítě bylo mentálně postižené. Šla bych na potrat. Sobecké to pro mě je, ale bohužel bych to udělala.

2. Za mě do ústavu. Opět je to sobecké a hnusné, ale pro mě to tak je. Myslím, že člověk pak nemůže téměř nic, než se jen starat o to díte.

9 Arkien Arkien | E-mail | Web | 11. května 2013 v 19:17 | Reagovat

[4]: Doporučuji si přečíst blog http://auticekjenicek.blogspot.cz/ - jeho autorka tam píše o autismu u svého syna.

A co se týče otázek zde v článku, já bych se asi nikdy nerozhodla, ne sama. Sama mám aspergera a tak mě to o to víc děsí. Vím, že starat se o postižené dítě je hodně náročné, jak fyzicky, tak psychicky. Doufám, že tohle rozhodnutí nikdy nebudu muset podstoupit.

10 Kejtý Kejtý | Web | 11. května 2013 v 19:45 | Reagovat

Zdá se mi to stejně složité jako téma eutanázie. Já osobně si myslím, že bych starost o takové dítě zřejmě nezvládla. Záleží na tom jak moc bych dítě chtěla a jak bych byla finančně zaopatřena. A ne jen finančně. Musel by být při mě i spolehlivý partner. I když to někdy nejde správně odhadnout. Potrat takového dítě se mi zdá jako odhození nepotřebného něčeho co dělá "ostudu." A to se mi příčí. To že je něco nebo někdo v měřítku "nenormální" neznamená, že by neměl právo na život. Ale přes to všechno neodsuzuju lidi, kteří se rozhodnou pro potrat a naopak ty které to nevzdali obdivuji. A co bych dělala já? Vedla bych sama se sebou boj jak se rozhodnout...

11 nesnasimlidi nesnasimlidi | Web | 11. května 2013 v 19:51 | Reagovat

[9]: Díky za tip! :)

12 L'Artiste L'Artiste | Web | 11. května 2013 v 23:04 | Reagovat

Tak tohle mě vážně překvapilo. Myslím praktiky na zvláštních školách. Věděla jsem, co tam chodí za děti, ale že to tam funguje takovým způsobem mě fakt dostalo.
K tvým otázkám - kdybych zjistila, že čekám mentálně postižené dítě, nejspíš bych šla na potrat. V tomhle mám úplně stejné pocity jako ty. Prostě jsem srab a na jeho výchovu bych nestačila.
A druhá otázka je čistě individuální záležitost. Každý by se rozhodl podle svých časových a finančních možností...
Celkově jsou to velice náročně otázky a člověk nejspíš neví, co by udělal, než se do dané situace dostane.

13 Sentencia Sentencia | Web | 12. května 2013 v 9:24 | Reagovat

Ohledně potratu - tohle je u mě dost sporné, protože v rodině máme dost problémy s početím, takže nevím, jestli bych riskovala to, že už pak nikdy žádné dítě moct mít nebudu. Ale kdyby bylo vše naprosto v pořádku a já zjistila, že bude dítě postižené, tak bych šla na potrat (záleželo by taky na druhu a vážnosti postižení). Nechtěla bych sledovat, o kolik to dítě přichází kvůli tomu, že není "normální". Ze zcela praktického hlediska - je to i strašně finančně náročné a co když by rodina nebyla schopná se o to dítě postarat?
A s ústavem - to je těžké. Podle mě jde hlavně o finanční a další schopnosti té rodiny. Jestli je schopná se o daného jedince postarat a důležité je i to, jak je postižený. Občas je kvalifikovaný ústav asi lepší. Opravdu hoooodně pečlivě bych ale vybírala.

14 Kess Kess | Web | 12. května 2013 v 10:27 | Reagovat

2) V ústavu o ně může být z mnoho hledisek lepší péče. Ale doma ? je doma.. když se o něj bude starat matka tak už jenom ta láska, pouto mezi nimi je lepší a všechno. Jak řikám třeba ta péče nebude tak špičková jako tam ale doma na nej bude mit maminka vice času a dítě pak je více v psychické pohode ale jde o stránku názoru :)

15 Mysteria (Hysteria) Mysteria (Hysteria) | Web | 12. května 2013 v 12:22 | Reagovat

Byla jsem 4 roky o berlích a myslím si, že už to byl pro rodiče i pro mě docela zatěžkávací test. Museli mě vozit po vyšetřeních, do školy. Ráno jsem se jim budila s brekem, nemohla jsem chodit, nevědělo se, co s se mnou. Natož dítě, co má kromě tělesného postižení i to mentální. Jsem pro potrat...

16 es ef es ef | Web | 12. května 2013 v 17:31 | Reagovat

Šla bych na potrat.

17 Térák :) Térák :) | Web | 12. května 2013 v 18:01 | Reagovat

Tak tohle je těžké na posuzování. Záleželo by, v jaké míře by to dítě bylo postižené. Ale to se asi na 100% během těhotenství posoudit nedá. Dítě by mělo mít právo na život, a myšlenka na potrat mě děsí. Ale taky mě děsí to, že bych se o dítě musela celý život starat. Celý den. Celou noc. Po dlouhém rozmýšlení, jsem dospěla k rozhodnutí, že kdyby se mi tohle stalo, tak bych, ačkoliv velice nerada, šla na potrat.

18 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 12. května 2013 v 19:14 | Reagovat

1. Zvolila bych potrat. Rozhodně by mi nepřišlo sobecké, protože co je to za život s postižením. Dítě si život neužije, jen přežívá.

2. Záleží na tom, jestli bych měla čas se té osobě věnovat. Pokud ano, asi bych si jí nechala sama (pokud bych to zvládala). Ale myslím, že pokud bych měla pocit, že se o tu osobu nezvládám starat tak, jak to potřebuje, dala bych jí raději do ústavu a chodila tam za ní. Záleží taky ale hodně na penězích :(

19 Ester Ester | 12. května 2013 v 21:33 | Reagovat

1. Na potrat bych nešla, jsem proti, protože každý má právo na život, když byl už jednou počat, snažila bych se mu dát krásnej život, to dítě nemůže za to že je postižený
2. Pokud bych měla finance, čas a podporu v partnerovi, tak bych si tu osobu nechala doma, ale pokud ne tak asi ústavní péče, ale určitě bych chtěla se s tou osobou setkávat a brát třeba na víkendy nebo nějakej ten týden domů..

20 Lúthien Lúthien | 14. května 2013 v 6:14 | Reagovat

Je to hodně těžká otázka, ale na potrat bych nikdy nešla. Pokud by se dítě narodilo s takovým postižením, že by ani pořádně nevnímalo, nevědělo, co se kolem něj děje a já neměla sílu, se o něj dostatečně postarat, dala bych ho do ústavu s tím, že bych za ním co nejčastěji chodila a postarala bych se o to, aby se tam mělo co nejlíp. Pořád mi to přijde lepší, než potrat. Pokud by to ale bylo v mých silách, starala bych se o dítě sama.

21 Teeda Teeda | Web | 19. května 2013 v 12:50 | Reagovat

1. šla bych na potrat
2. do ústavu, protože bych nechtěla obětovat svůj život

podle někoho je to možná necitelný, ale já mám ráda svůj život a vidím to u pár lidí, že se člověk stane dost často otrokem, kterému i okolí háže klacky pod nohy... chci být šťastná v čase, který mám k dispozici...

22 alouette alouette | Web | 20. května 2013 v 14:19 | Reagovat

Podobné praxe mám taky za sebou a musím říct, že to byly jedny z nejlepších, co jsem zažila a navíc, bych to chtěla i dál dělat... je to o člověku a jeho povaze, já bych zase nezvládla pracovat třeba se seniory, no...

...a na Tvé otázky mám, myslím, už pár let vyhraněný názor a ať si říká kdo chce co chce...

1. na potrat bych nešla, možná tak rozhoduji i z toho důvodu, že znám lidi s postižením a velmi si jich vážím... a navíc mám přítele, který má stejné názory co se tohoto tématu týče, takže si myslím, že by se nebylo o čem bavit... Zvládli to jiní, proč ne já? A navíc, věřím, že bych na to nebyla sama...

2. V týhle otázce se přikláním k různým speciálním školám a po školní docházce pak k denním stacionářům. Myslím si, že člověk může být šťastný i když se stará o nemocné dítě. Záleží, jak se k tomu postaví.

23 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 20. května 2013 v 18:11 | Reagovat

Co tě vedlo k výběru tohohle tématu k bakalářce?

24 Nona Nona | E-mail | Web | 1. května 2016 v 13:21 | Reagovat

alulcnsoming is going to receive much less traffic after the redesign;  or people will be spending less time on it.I definitely think you guys could have done much better.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama